Poradna Anavity: Jak na kvalitní výživu seniorů?

20.07.2026

Špičková, uznávaná odbornice na péči o seniory Pavla Hýblová, která je současně spolupracovnicí Anavity, radí, co je třeba nezanedbat při výživě seniorů. Tady je několik jejích zásadních rad.

Jídlo jako lék, strava jako příjemná aktivita, stolování jako prožitek…

Fyziologické změny, vedoucí k nedostatečnému příjmu potravy, častá chronická onemocnění, která energeticky vyčerpávají organismus, snížené chuťové a čichové vnímání, problémy s polykáním a zpracováním pevné stravy, zrychlený metabolismus i atrofie chuťových pohárků. To jsou jen některé ze zdravotních atributů, které musíme mít při výživě seniorů na paměti.

Z každodenní praxe víme, že senioři, kteří žijí osamoceně, svému stravování nevěnují většinou potřebnou pozornost. Nemají totiž motivaci k přípravě jídla a „odbývají se“ tak většinou několika málo snadno připravenými pokrmy. Obvykle to navíc bývá pouze ve formě studeného jídla, tedy např. chléb, káva s mlékem či instantní polévka.

Nezanedbatelný vliv na jídelníček seniorů má také jejich finanční situace, stejně jako snížené chuťové a čichové vnímání, které bývá časté až u 80 % seniorů. Velký vliv na stravování seniorů má pak také atrofie jejich chuťových pohárků. Ta vede ke snížení chuti k jídlu, stejně jako snížený pocit žízně a snížená potřeba pít vede posléze k dehydrataci. U starých lidí je proto třeba příjem tekutin aktivně a důsledně hlídat a klást důraz na pití v průběhu celého dne! Člověk totiž není velbloud. Důležité je myslet také na to, že více jak polovina seniorů má problémy s polykáním a zpracováním pevné stravy. Mechanicky upravená strava je pomocí, ale neznamená to, že všichni automaticky dostanou stravu mixovanou jen proto, abychom zkrátili čas podávání stravy. Mnoho seniorů je schopno pomalu a ve svém tempu sníst jídlo upravené na sousta. Pokud nejsou schopni použít příbor nebo lžíci, mohou jíst rukou. Jde o tzv. fingerfood, tedy jídlo do ruky. Tato pokročilá variace jednohubek se může sestávat z čehokoli a adekvátně tak splňovat množství jednotlivých živin, bílkovin, tuků, sacharidů, vitaminů a minerálních látek. To by mělo být vždy přizpůsobeno jejich vyšší potřebě, horšímu vstřebávání a horšímu využití jednotlivých složek.

Organismus seniorů navíc prochází fyziologickými změnami, které vedou k nedostatečnému příjmu stravy, a to jak kvalitativnímu, tak i kvantitativnímu. Častá chronická onemocnění ve vyšším věku jsou pro organismus energeticky náročná a je tedy v těchto případech i vyšší energetická potřeba či zvýšený přísun některých živin. Ve vyšším věku klesá také klidový metabolismus. Důležité je tedy volit stravu lehkou, zároveň však bohatou na všechny potřebné živin- nutričně velmi kvalitní, v menším objemu, s vyváženým poměrem živin, chuťově i opticky výraznou. Neadekvátní příjem potravy vede ke vzniku tzv. malnutrice. Ta naruší obranyschopnost organismu, případné hojení ran a způsobí i závažné omezení hybnosti, což vede ke zhoršení kvality života seniora.

Ten nám také dává vědět, zda se nám daří stravu poskytovat tak, jak očekává. Nejvýraznějším měřítkem úspěšnosti je tak kromě profitu klientů i množství zbytků, které vyprodukujeme.

A jak vlastně podávat stravu klientům, kteří potřebují podporu?

Především individuálně, tedy musíme své klienty dobře znát. Umožnit jim sebeobsluhu v míře, kterou ještě zvládnou, vědět, co preferují. Při podávání stravy je přitom stejně důležitý respekt k člověku jako k rovnocenné bytosti, stejně jako obsah živin v podávané stravě.

Půjčíla jsem si jeden obrázek, který je publikován na internetu. Co je na něm dobře a co špatně? 

Pochválím určitě krásný oční kontakt. Pomáhající ale stojí, což přináší několik nepříjemných vlivů na kvalitu podávaného jídla.  Takže i když je jídlo nutričně v pořádku, chutná, dobře vypadá a seznámíte seniora s tím, co jí, přesto se může stát, že po několika lžících odmítne dál jíst. Někteří senioři totiž nechtějí zdržovat a tato pomáhající má evidentně „napilno“. Klientka není do jídla zapojována. I když má pod bradou ubrousek a misku s polévkou tak, aby neukáplo, téměř do ní nevidí. Je tedy evidentní, že je velmi soustředěná. Je ale soustředěná na to, že jí chutná, nebo na to, aby obstála a neudělala chybu? Jjídlo může být pouze nutnou živinou, nebo oboustranně příjemným zážitkem.  Prožitek stolování muže být totiž zároveň aktivitou i sociálním kontaktem. 

Inspirováno: knihou Bon Apetit autorů Jitka Zgola a Gilbert Bordillon (zdroj ČALS), Bc. Tamara Starnovská standardizace nutriční péče v pobytových zařízeních sociální péče

<- zpět